Jak si vybrat obor

Bílý plášť na míru

„No, a ty už víš, co za doktora chceš dělat?“ „A kdy si vybíráš zaměření?“  Tak tyhle otázky zná každý medik – a upřímně, i premedik. A jak obvykle reagujeme? Máme dvě klasické odpovědi:1) Vím přesně čím chci být. Ráda bych dělala …. (laskavý čtenář si doplní svou vysněnou specializaci) 2) No, já vlastně ještě nevím.

Pojďme si to shrnout. Studium Všeobecného lékařství trvá 6 let a je rozděleno do 12 semestrů. Po splnění státních zkoušek ukončujete studium titulem MUDr. Zde ale Vaše cesta nekončí. Vybíráte si takzvaný „základní kmen“, kterých je k roku 2025 evidovaných 19, mezi ty nejznámější patří anesteziologický, chirurgický, interní, pediatrický, psychiatrický, radiologický nebo všeobecné praktické lékařství. Tento kmen je první část v oboru specializovaného vzdělávání a trvá 24 měsíců. Na něj poté navazuje specializovaný výcvik, jehož délka se liší dle oboru. Poté co dokončíte všechny zkoušky se stáváte 100 % samostatným lékařem.

A jak si tedy vybrat ten správný obor? Pojďme se na to společně podívat.

‍

První otázka: Chci denně pracovat s lidmi?

Práce dobrého lékaře denně stojí a padá na jeho komunikačních schopnostech. Zkušení lékaři Vám neustále budou opakovat, že odběr anamnézy je alfa – omega Vaší praxe a tvoří bezmála 50 % úspěšné diagnózy. Denně tedy budete nuceni mluvit s desítkou pacientů, vyrovnávat se s jejich strastmi, pocity, ale i vyjadřovacími schopnostmi. Toto rozhodnutí často pramení z naší povahy. Introverti pozor – pokud vám představa každodenní sociální interakce nahání husí kůži, není to slabost, ale důležitá sebereflexe.

‍

Nechci pracovat s lidmi. A co teď?

Stále existuje nespočet dalších možností, jak využít svůj lékařský titul. Pokud rádi pracujete s obrazy, prostorovou představivostí a technikou, můžete se vydat směrem radiologa. Jeho úkolem je popis snímků na počítači a do kontaktu s pacienty se dostává minimálně. I tak může být tento obor dobrodružný. Třeba takový popis mnohočetného mozkového krvácení, když pacienta dělí od smrti hodiny, je naprosto rozhodující.

A pokud chcete pracovat s lidským tělem, nejen koukat na obrázky, může pro Vás být cestou patologie. Zapomeňte na klišé o „řeznících“. Prací patologa je popis histologických preparátů odebraných z tkáně člověka, určování typu zánětu, nádoru či jiné patologie probíhající v tkáni. Samozřejmě můžete provádět i patologické pitvy.

Pokud chcete nechat dobrodružství na jiných, i tak se pro Vás najde vhodná cesta. Můžete se vydat na cestu vědy a poznání. Zdaleka není ještě vše o lidském těle probádáno a můžete to být Vy, kdo přijde s převratným objevem a vyléčí dosud nevyléčitelná onemocnění.

Pokud jste na naší první otázku odpověděli: „Ano, chci pracovat s lidmi“, gratuluji. Jste na nejlepší cestě stát se klinikem. Takto se označuje lékař, který denně pracuje s pacienty, odebírá anamnézu, vyšetřuje, stanovuje diagnózu a následně léčí.

Další otázky, co si musíme položit: „Chci do pacientů řezat? / Chci pracovat manuálně?“

Pokud jste si odpověděli ano, chirurgické obory pro Vás budou to pravé ořechové, nebo krvavé, chceme – li 😊. Chirurgických oborů je nespočet. Patří sem tzv. velké chirurgie kam bychom mohli zařadit břišní chirurgii, ortopedii, neurochirurgii nebo kardiochirurgii. Tyhle obory jsou extrémně náročné časově, psychicky i studiem. Musíte obětovat svému povolání obrovské množství času a tito chirurgové občas zmiňují že tzv. „rodinný život“ jde v tomto oboru stranou. Je taky velmi náročné se do takového programu dostat, zvlášť pokud jste žena a plánujeme založit rodinu. Cesta bude trnitá a náročná, ale není nemožná. A pokud jste cílevědomí a ambiciózní, mohla by to pro Vás být správná cesta.

Existují i „malé“ chirurgické obory, kam můžeme zařadit například plastickou chirurgii nebo gynekologii. Stále nabízejí manuální práci i kontakt s pacienty – a to nejen s ženami. V plastice se můžete dokonce specializovat i na konkrétní část těla. A pokud by Vás estetická chirurgie nenadchla, stále můžete najít uplatnění v popáleninové medicíně. Ale ani na gynekologii se nebudete nudit. Nejedná se pouze o rutinní prohlídky, sledujete celé těhotenství pacientek a přivedete na svět nový život. A kdo by nechtěl být u toho kouzelného okamžiku kdy se novorozené děťátko poprvé nadechne?

Pokud je pro Vás řezání no-go, ale stále chcete být all-in, můžete se vydat cestou interního lékařství. Interna je obrovský obor zahrnující všechny vnitřní orgány a jejich fungování. Vy je léčíte, neoperujete. Práce internisty je taková detektivka a je skvělá pro ty, kteří milují souvislosti. Musíte vědět, jak spolu vše souvisí, a jaký mají na sebe jednotlivé orgány vliv. Slovy jednoho mého spolužáka a lektorského kolegy: „Interna je fakt jízda. Přijde ti člověk, že se mu blbě dýchá. Ty zjistíš, že má problém se srdcem a dáš mu prášky na čůrání.“ Teď si asi říkáte: „Co to sakra znamená? Jak mu pomůžou prášky na čůrání?“ Hnedka si to vysvětlíme. Pacient přichází s tím, že špatně dýchá a zadýchává se. Vy si ho poslechnete a zjistíte, že mu v plicích bublá voda, která tam vzniká kvůli tomu, že v plicích zůstává krev. Proč tam zůstává, říkáte si. Srdce nemá dost síly, aby ji všechnu odpumpovalo do těla, protože krve je hodně a do srdce se prostě nevejde. Musíme tedy její objem snížit, a to uděláme pomocí diuretik, které nám z těla přebytečnou vodu odvedou. A pacientovi se začne lépe dýchat. Není úžasné, jak vše souvisí se vším?

Interna má samozřejmě mnoho podoborů, které se specializují na jednotlivé vnitřní orgány, včetně krve, nebo nádorů. Můžeme si tedy vybrat orgán, který nás zajímá nejvíce a zaměřit se pouze na něj. A když máte rádi od každého trochu, buďte praktickým lékařem. Stanete se tak prvním nárazníkem pro nemocné pacienty. Navíc pokud máte manažerské schopnosti, je obor praktického lékařství přímo pro Vás.

Speciálním podoborem interny je i pediatrie. Je to taková interna pro malé pacienty. Pokud jste hraví a milujete děti, běžte do toho. I přes to, že pediatrie může být náročná, je rozhodně jedním z veselejších oborů. Většinu svých pacientů vidíte vyrůstat a s dětmi je vždy plno legrace. A pokud jste unuděni bílým oblečením, na pediatrii se můžete vyblbnout.

Pokud stále chcete být detektivem, ale fonendoskop po škole zahodit, zvažte psychiatrii. Pokud se rozhodnete stát se psychiatrem musíte být velmi trpělivý jedinec. Na rozdíl od jiných oborů, tady stojí diagnóza téměř ze 100 % na anamnéze. Musíte s pacientem opakovaně hovořit, pokládat otázky cíleně a pátrat v životních příbězích. Často se setkáte se smutnými a hroznými životními příběhy. Vaše vyjadřování musí být též vytříbené a delikátní, protože pracujete s labilním pacientem, s jeho emocemi a myšlením. Vaše psychika proto musí být velmi silná a vy sami musíte být přesní a empatičtí zároveň.

‍

Rada na konec?

Nechte si dveře otevřené. Ve finále rozhoduje zkušenost a zážitky. Plno mediků nastupuje do prváku s tím, že mají jasno, že budou třeba kardiochirurgové a rozhodně na tom není nic špatného. Cílevědomost, průbojnost a ambice jsou vlastnosti, které Vám mohou velmi pomoci. Ale může se stát, že během studia zjistíte, že mnohem raději pracujete s dětmi a chcete se stát pediatrem. Proto Vaše rozhodnutí neberte jako vytesané do kamene, ale buďte otevření všemu. Choďte na praxe, na stáže, ptejte se starších doktorů na výhody a nevýhody jejich oboru, a zkoušejte vše, co se Vám naskytne. A během vašeho 3. ročníku si tyto otázky položte znovu. Protože štěstí přeje připraveným a až budete soutěžit o místo zařazení do kmene, je vždy lepší si pozice vybírat, než je dostávat přidělené.

‍