Anatomické pitvy

Základní informace na úvod

Pro začátek je třeba si říct, že za studium potkáte 3 typy pitev - anatomickou, patologicko-anatomickou a pitvu na soudním lékařství. Psychická náročnost jejich absolvování se zvyšuje v pořadí, ve kterém jsem je vyjmenovala. Také se ale bude zvyšovat vaše psychická odolnost. Pitvu na soudním lékařství absolvovat ani nemusíte, pokud by vám to hodně vadilo.

S anatomickou pitvou se setkáte už v prváku (někteří již po 1. měsíci ve škole). Na tomto typu pitvy není krev. Těla byla nějakou dobu naložena ve formaldehydu. Všechny struktury mají tedy podobnou barvu, cítíte jen ten formaldehyd a tělo působí spíše jako preparát, než zesnulý člověk. Těla jsou většinou od dárců vyššího věku, kteří zemřeli "přirozeně".

Udržet si v hlavě odstup je tak jednodušší, než třeba na pitvě patologicko-anatomické, se kterou se setkáte ve 3. ročníku.

Jak to probíhá?

Na každé fakultě to bude trošku jiné, já vám prozradím průběh na 1. LF UK. Pitvy u nás probíhají 2 týdny v zimě a 3 týdny v létě, přičemž na pitevnu se chodí vždy jen odpoledne, a to obden. V zimním semestru vás tedy čeká 5 dnů, v létě 8 dnů po 3 hodinách. Z toho prvních 30 minut je vždy taková přednáška o tom, co se bude ten den dělat. (Vidíte, že ve výsledku toho času, co na pitevně strávíte, tolik není.)

Po přednášce se odeberete na pitevny a začíná samotné praktické cvičení. Máte 2 úkoly. Tím menším je naučit se zacházet s pitevními nástroji (skalpelem a pinzetami), no a tím větším a horším je naučit se tu teorii.

Obsahem zimní pitevny jsou svaly, cévy a nervy končetin a částečně i břicha a zad + topografické útvary (představte si to jako např. trojúhelníček na těle ohraničený svaly, uvnitř kterého probíhají cévy a nervy a vy to popíšete). V létě pak už musíte umět skoro celého člověka, takže všechny tělní soustavy, všechny svaly, cévy i nervy. Jak nás je na 1. LF hodně a musíme se všichni prostřídat, běžně se stává, že se po vás na pitevně vyžaduje znalost pojmů, které jste na přednáškách ani praktikách ještě nepotkali.

Jak probíhá samotná pitva

Účelem této pitvy je ukazovat si anatomické struktury, neřešíte příčinu úmrtí atd. V atlase totiž vše vypadá pěkně a názorně, na těle je to ale úplně něco jiného. Běžně si spletete cévu s nervem, odborníci jako já, si ji spletou klidně i s močovodem :D. Je to ve 3D a opravdu pochopíte mnohem více ty souvislosti a lépe si vše představíte.

Když přijdete na pitevnu úplně poprvé, čekají na vás celá těla (2 těla pro 60 studentů - přičemž se ale střídáte obden, takže vlastně 2 těla pro 30 studentů). Z těl se musí odstranit všechny vrstvy, abyste viděli příslušné svaly, cévy a nervy. V zimě se hodně zapojujete a pitváte spolu s lektory z vyšších ročníků. U pitvání si o jednotlivých strukturách povídáte. Učíte se, kde svaly začínají, kam se upínají a jejich inervaci, ukazujete si topografické útvary a jste z toho následně zkoušeni lektory.

V létě je to náročnější, protože se zkoumají orgány, ke kterým se musíte nějak dostat, takže se například odstraňuje hrudní koš a podobně. Na pitvání je to složitější, takže pitvají spíše lektoři, abyste něco důležitého nepřeřízli a vy se hlavně učíte teorii spolu s lektory, co zrovna nepitvají.

Popitevní pohovor

Zimní i letní pitvy jsou u nás zakončeny ústní zkouškou/pohovorem tzv. "Popitevákem". Probíhá to tak, že vám zkoušející zadá nějakou topografii, vy mu řeknete ohraničení a obsah, pak vám třeba řekne nějakou strukturu a vy ji hledáte, a nebo naopak chytne něco do pinzety a vy určíte, co to je. Těch pojmů projedete tak 15, občas se u něčeho zastavíte a proberete více do hloubky.

Zimní popitevák je u nás první zkouškou vůbec a je to opravdu náročné. Musíte se toho naučit strašně moc za velmi krátký čas a hlavně není moc, kdy se učit, protože klasická výuka není zrušená, ani zkrácená. Na popitevák máte vždy 3 pokusy. I když vám bude připadat nereálné se to vše naučit, nevzdávejte to. Opravdu to je ve vašich silách. Mozek je jako houba, a když se budete učit průběžně a na pitevně budete vnímat, nemůže se stát, že byste to neudělali ani na třetí pokus. Není ale výjimkou, že to studenti v tento moment vzdají, ke zkoušce ani nedojdou a na medicíně po měsíci skončí.

Co se mi honilo hlavou?

Máme shrnutý průběh a zkoušku, ale předpokládám, že i tak máte v hlavě spoustu otázek. Ne, že bych vám uměla číst myšlenky, ale odpovím vám alespoň na otázky, které se honily hlavou tenkrát mně.

"Je to povinné?"

Ano, bohužel je. Pokud byste se nemohli dostavit, nahradíte si to s jiným kruhem, ale k připuštění k závěrečné zkoušce z anatomie potřebujete obě pitvy absolvovat.

"Co když se mi udělá špatně a omdlím? A stává se to často?"

Moc často se to nestává, protože jsou na to studenti připravováni od začátku. Vždy je ale možnost opustit pitevny a jít se vydýchat, napít, nebo na chvíli třeba sednout/lehnout, kdyby se dělalo mdlo. Určitě se nestyďte a rovnou řekněte, že vám není dobře. Pitevna není úplně místo, kde se chcete skácet k zemi a nejlépe se skalpelem v ruce.

"Co když něco přeříznu?"

S tím se počítá :). Všechno se dá zašít. Jinak je samozřejmě lepší se nejdřív zeptat, než něco bezmyšlenkovitě přeříznete. Doporučuje se také používat spíše jen pinzeta a tupá strana čepelky skalpelu.

"Co když něco nepoznám a spletu si základní struktury?"

Na těle to nevypadá tak hezky, jako v atlase. Kolikrát ani lektoři nepoznají všechno. Cévy a nervy si jsou hodně podobný. I u té zkoušky se počítá s tím, že si něco spletete. Ale třeba biceps (m. biceps brachii) byste poznat měli :D.

"Co když nezvládnu říznout do toho těla?"

Tak to nevadí, všichni to pochopí a budeš se jenom koukat.

"Jsem divný(á), když se na to těším?"

Stejně jako je normální se bát, je normální se i těšit. Jen se holt nemůžeme divit našim kamarádům a rodičům, že je naše nadšení z možnosti řezání do zesnulého člověka zneklidňuje :). Pitvy jsou ve skutečnosti velmi oblíbené. Je to zajímavější, než koukat do učebnice a hodina na pitevně vám dá více, než odpoledne strávené nad atlasem.

Takže se nestrachujte. Bát se můžete maximálně toho popiteváku, a i ten patří ke zkouškám s vysokou úspěšností. Důležité je to nevzdat a učit se průběžně.

No a jak jsem se cítila?

Byl to neskutečný koktejl pocitů a emocí. Na jednu stranu je to strašně zvláštní. Na druhou stranu je na tom nejvíce zvláštní to, jak moc vám to přijde po měsíci na medicíně normální. Nejvíce ale převyšovaly dva pocity, a to úcta a vděk. Jsem vděčná dárcům za to, že nám svá těla poskytli a jsem také vděčná za to, že se něčeho takového vůbec mohu zúčastnit, protože ne v každém státě je to povoleno.

‍

Byl to pro mě asi také první kontakt se smrtí. Život není nekonečný. Smrt tady vždy byla a bohužel i bude.

Tak si užívejte život a nezahazujte své sny o medicíně jen kvůli pár hodinám na pitevně.