Rozhovor: Medicína plus jedna – dá se to vůbec a stojí to za to?

Takže paní doktorko, vy máte tituly doktorka medicíny (MUDr.) a také magistra (Mgr.). Mohu se zeptat, na kterých fakultách jste studovala?

Studovala jsem v Praze 1. lékařskou fakultu (1.LF) a Přírodovědeckou fakultu (PřF).

A jaké obory jste studovala?

Na 1.LF magisterský obor Všeobecné lékařství a na PřF bakalářský obor Molekulární biologie a biochemie organismu, a potom navazující magisterské studium bylo Buněčná a vývojová biologie.

A kdy jste promovala?

No, ty školy jsou různě dlouhé, takže 2014 z Přírodovědy a 2015 z Medicíny.

Takže jste studovala úplně od prvního ročníku obě školy souběžně.

Ano.

Co Vás vedlo k tomu, že jste nastoupila na obě školy?

Není to žádný poetický důvod, je to čistě moje nerozhodnost. A to z důvodu toho, že vlastně celé svoje studium gymnaziální jsem byla přesvědčená, že ze mě bude vědec a půjdu na Přírodovědu. Ale vzhledem k tomu, že jsem potom dělala nějaké projekty v rámci dobrovolnosti, tak jsem v podstatě zjistila, že to možná není úplně stoprocentně pro mě, a že mě to možná celý život nebude úplně bavit. A v rámci tady té krize jsem se tedy přihlásila i na Medicínu. A tím to začalo, že jsem se nemohla rozhodnout, co vlastně bude ten můj následující profesní život obsahovat.

Takže vy jste se už před nástupem do 1. ročníku rozhodla, že obě školy se budete snažit dokončit?

Ne, to ne. Rozhodla jsem se, že se rozhodnu, když je budu studovat a že budu třeba vědět už po nějakých pár měsících nebo po roce, co mě bude bavit. Vůbec jsem nevěděla, jestli to obojí vůbec vystudovat lze. Ten plán to určitě ze začátku nebyl. I pod nátlakem mojí rodiny ta možnost rozhodně nebyla na stole, spíš to bylo, že se pak rozhodnu pro jedno. A já jsem se nějak záhy rozhodla, někdy v tom druhém ročníku, že půjdu cestou té Medicíny.

Ale ta Přírodověda mě bavila, ta škola mě bavila hodně, ale věděla jsem, že ta škola je něco hodně jiného, než to, co pak navazuje. Naštěstí jsem měla i zkušenosti z vědecké sféry, takže jsem to mohla takhle relativně dobře odhadnout. A rozhodla jsem se tedy, že budu lékař. Chtěla jsem nějak mít ale i přesah do vědy.

Jestli jste ale studovala Přírodovědeckou fakultu v bakalářském i navazujícím magisterském programu, tak jste se mohla rozhodnout v půlce přestat.

Já jsem si našla hrozně dobrou laborku. Ta laborka, kde jsem dělala svojí bakalářskou i diplomovou práci, shodou okolností byla na té lékařské fakultě. A v rámci toho magisterského studia, těch přednášek a předmětů, které musíte splnit, není moc. Hlavní je ta práce v laboratoři, kam jsem nějak docházela, a kde mě velmi podpořili. Mohla jsem tam chodit velmi flexibilně a nebylo to nějak strašně náročné. Skončit jsem mohla, ale nakonec jsem neskončila.

Jak moc náročné bylo skloubit studijní povinnosti? Například patologii a bakalářskou práci na konci třetích ročníků?

PřF umožňuje dělat ty věci v září, včetně té bakalářské práce. Takže moje strategie většinou, i v tom třetím ročníku, byla, že jsem udělala co nejdřív ty zkoušky z té Medicíny, abych měla z krku „to nepříjemné“, potom jsem v září dodělávala části zkoušek, nebo třeba tu bakalářskou práci jsem psala dost přes prázdniny.

Stalo se Vám někdy, že Vám na jedné z fakult uznali zkoušku kvůli složené zkoušce na druhé fakultě?

Přemýšlela jsem, jestli mi někdy někdo něco uznal. Myslím si, že jednu zkoušku mi na Přírodovědě uznali, možná dvě. Ale faktem je, že když se to vezme třeba Biochemie a Biochemie, tak oboje to jsou velké zkoušky na Medicíně i na Přírodovědě, ale ty zkoušky obsahují hodně jiné curriculum, jiné zaměření, mají jiný program, jiné přednášky a tím pádem to uznání nepřipadalo v úvahu. Na druhou stranu jedna zkouška mi určitě pomohla při studiu na tu druhou a překrývalo se to.

Pomohlo Vám hodně předchozí samostudium?

Se studiem na Přírodovědecké fakultě určitě, hlavně přes bakaláře. Roky jsem řešila Biologickou olympiádu, byla jsem i na Mezinárodním kole a absolvovala jsem spoustu přednášek a kurzů se skvělými lektory. Díky nim jsem měla dobrý přehled o základních předmětech a relativně snadno se mi na ně učilo.

Kolik Vám běžně zbylo volna z letních prázdnin?

Pokaždé to bylo trochu jiné. Ono se to zdá jako 3 měsíce, ale celý červen mají medici ve vyšších ročnících stáže anebo mají zkouškové období, kde ani není lehké dostat se na nějaké termíny, i když se na ně naučíte. A ty další 2 měsíce jsem docela relaxovala nebo jsem si uspořádala, jaké zkoušky budu dělat kdy a jestli mám materiály. Třetí ročník byl v tomhle trochu výjimkou, ale pamatuji si, že jsem psala část bakalářky u moře, takže podle toho to určitě pak vypadalo.

Jaká je Vaše současná profese? Využíváte obě vystudované školy?

Moje momentální profese je klinický kardiolog, respektive akutní kardiologií se v tuto chvíli zabývám. Dělám Ph. D., ale moje využití absolvování Přírodovědecké fakulty je tuhle chvíli bohužel minimální.

A přemýšlíte, že byste se částečně do vědy i vrátila? Doktorát je taková vstupenka do vědeckého světa…

To je pravda, ale vzhledem k tomu, že já jsem na fakultním pracovišti, v IKEMu, tak doktorát jako takový je relativním standardem nebo zvykem. Část lékařů ho dělá a určitě to neznamená, že bych se do vědy chtěla ponořit více na úkor kliniky. Vědu dělám ráda, ale určitě nechci dělat jenom vědu. Já jsem původně plánovala, že část svého Ph. D. budu dělat v laboratoři, ale v tuhle chvíli mi to ani nechybí, ani se k tomu nějak vracet nepotřebuji. Protože to je pak další věc, kterou musíte skloubit s těmi dalšími povinnostmi.

Asi se ptám na zbytečnou otázku, ale doporučila byste někomu Vaši cestu?

Mám docela jednoznačnou odpověď, nedoporučila bych to. A rozvedu to. Už jsem mluvila s poměrně hodně lidma, protože jezdím na odborné výukové soustředění, kde jsou mladí biologové a chemici ze středních škol (Letní odborné soustředění na Běstvině; pozn. red.), kteří se rozhodují kam dál. Tato otázka často přijde na přetřes, takže to není poprvé, co bych na ni odpovídala a určitě bych to nedoporučila. Nelituju toho, že jsem to udělala, protože jsem to nějakým způsobem udělat potřebovala. Nevěděla jsem, co se sebou, když to řeknu lidově.

Ale pokud ten člověk má nějaké směřování, ví přibližně, co by chtěl dělat, tak to rozhodnutí je jednoduché. Pokud chce dělat částečně kliniku, tak prostě musí na Medicínu. A v rámci té Medicíny, ať už přímo skrz nějaké volitelné předměty na Medicíně, nebo úplně mimo skrz vědeckou práci nebo jiné kurzy, se dále realizovat. Nemusí k tomu dělat celou fakultu, celé další curriculum, které člověka určitým způsobem svazuje. Jsou tam povinnosti, které tak jako tak v životě nevyužije, ale musí je splnit, aby ten titul získal, aby tu školu dokončil. A naopak, pokud si někdo je jistý, že chce být vědec, tak nevidím důvod studovat medicínu, protože to je těžká škola a je tam většina věcí, které jako vědec už nikdy nevyužijete.

Takže si myslím, že je nutné si nějak utřídit, co ten člověk chce, a potom se snažit s tím časem, co mu při jedné škole zbude, naložit tak, aby směřoval ke svému cíli. Dělal volnočasové aktivity, našel si laborku. I na medicíně se dá najít laborka, může tam docházet, může psát články, může v ní pracovat, to jde. Ti lidé jsou velmi vstřícní. Jenom je potřeba tohle hledat aktivně. Myslím si, že to je lepší směr než studovat dvě školy paušálně, protože vás to nutí do nějakého víceméně rigidního schématu, který musíte splnit, a který určitě nevede pouze k vašemu cíli. Jen vám to přidá spoustu starostí.

Setkal jsem se loni s dotazem studentky na kombinaci Medicíny a VŠE. Přišlo by Vám to rozumnější?

Shodou okolností mám kamarádku, která vystudovala Medicínu a VŠE. Ale ta moje odpověď je vlastně úplně stejná. Proč to chce kombinovat? Chce pracovat v medicínském oboru v nějakém spojení s financemi? Pokud ano, tak určitá racionalita tam je. Pokud jde jenom o finanční gramotnost, tak sice nejsem zastánce nějakých rychlokurzů nebo rychlotitulů, ale myslím si, že existuje spousta dobrých kurzů, MBA nevyjímaje, které mohou člověka vzdělat mnohem rychleji a mnohem méně bolestněji než celá škola. Takže má odpověď je stejná.

A dala byste mi stejnou odpověď i na otázku kombinace Všeobecného lékařství a nějakého bakalářského zdravotnického oboru, např. Fyzioterapie?

To je asi ještě těžší otázka. Pokud vezmu tu fyzioterapii, tak ten člověk chce být asi nějakým rehabilitačním lékařem, který bude mít přesah do fyzioterapie. V tom okamžiku si tedy dokážu představit, že škola mu většinu kurzů ze Všeobecného lékařství uzná a bude se pak moct věnovat jen těm praktickým kurzům té Fyzioterapie. Což by teda dávalo smysl.

Existují ale i poměrně dobré kurzy fyzioterapie v rámci Medicíny. Nechci říct, že člověk je potom vystudovaný terapeut, v žádném případě to nechci srovnávat, znělo by to i dost urážlivě vůči tomu oboru. Ale to neznamená, že ty kurzy jsou nekvalitní a zase záleží, jestli se chce naučit pracovat s tělem tak, jak má, tak jsou tady i jiné možnosti než absolvovat to standardní studium. Ale tohle bych úplně nevylučovala, protože si myslím, že hodně těch ne úplně praktických předmětů by škola uznala.

‍