Pokud právě čteš tenhle článek, je dost možné, že zrovna utíkáš před lavinou povinností, které se na tebe řítí ze všech stran a v hlavě ti běží jediné: „Jak zůstat v pohodě?“ Příprava na přijímačky je náročná nejen studijně, ale i psychicky. Právě proto bych se s tebou chtěla podělit o pár tipů, jak si udržet duševní pohodu. Třeba tyto tipy užiješ i jako vysokoškolák.
Možná máš pocit, že teď není prostor na to „řešit psychiku“ a že hlavní je učit se co nejvíc. Jenže mozek nefunguje jako nekonečný stroj. Když jsi dlouhodobě ve stresu, nevyspalý/á a pod tlakem, budeš se hůř soustředit, informace se ti budou méně ukládat do paměti a budeš dělat více zbytečných chyb.
Paradoxně tak můžeš studiu věnovat spoustu hodin, ale efekt je menší, než kdybys byl(a) v lepší psychické kondici. Duševní pohoda není luxus, ale základní předpoklad výkonu.
Příprava na přijímačky i samotné studium medicíny je poměrně časově náročné a v některých chvílích jednoduše nebudeš přetékat optimismem. Možná teď nebudeš mít prostor chodit každý víkend k babičce, trávit volný čas s rodinou a kamarády a občas si budeš chtít postěžovat na celý svět. Já si pamatuji, že jsem byla v náročných obdobích nesnesitelná kolikrát i sama sobě.
Než si každý víkend vyčítat, že zase musíš psát babičce, že nepřijdeš, přijde mi mnohem lepší všechny okolo sebe předem upozornit, že teď nastane změna. Že budeš potřebovat věnovat více času škole a sobě a to, že zrovna nemáš dobrou náladu, s nimi vůbec nesouvisí.
Každý jsme originál, máme jiné potřeby a možnosti a vyhovuje nám něco jiného. Například pokud zjistíš, že se ti učí dobře a kvalitně jen doma u tvého stolu, nevyčítej si, že se cestou vlakem nevěnuješ škole, ale že si třeba čteš knížku.
Stejně tak nemusí každému vyhovovat brzké vstávání, nebo naopak učení dlouho do noci. Důležité je všímat si, kdy se cítíš nejvíce v pohodě a kdy ti práce jde přirozeně, místo abys sám sebe nutil(a) do režimu, který ti dlouhodobě nevyhovuje. A s tím souvisí i všemi oblíbené ,,srovnávání se".
Je důležité si uvědomit, že ne všichni máme stejné podmínky. Někdo musí chodit do práce, protože nemá finanční podporu. Jiný se stará o nemocné blízké nebo o své děti a jeho energie i pozornost jsou rozdělené mezi více rolí. Liší se i naše těla a jejich potřeby. Někomu stačí čtyři hodiny spánku, jiný potřebuje devět, aby vůbec dokázal fungovat. To všechno ovlivňuje, kolik času a sil můžeme učení věnovat.
Proto si nemůžeš vyčítat, že se neučíš tolik jako ti, kteří například mají plnou podporu a prostor věnovat se škole od rána do večera. A koneckonců všichni potřebují na učení jinou dobu.
Úplně se nesrovnávat je ale těžké. Celý život nás totiž někdo srovnává a vše se od toho odvíjí. To, že se srovnáváme s někým ,,lepším" nás často motivuje a žene dál. Problémem je, když začneš mít těžkou hlavu z toho, že jsi pro tento svět málo a všichni ostatní jsou lepší. Vidíš totiž tu řadu lidí, ke kterým vzhlížíš, ale už nevidíš, že za tebou stojí řada lidí, která vzhlíží právě k tobě. Možná teď koukáš s obdivem na prváky na medicíně. Prozradím ti ale, že téměř každý prvák kouká s obdivem na druháky. A tebe zase obdivují ti, kteří jsou o pár ročníků pod tebou, a nebo nakonec i ti, kteří ani nesebrali odvahu přijímačky na medicínu zkusit a rovnou svůj sen vzdali.
Pokud cítíš, že tě i tak srovnávání spíš ničí než motivuje, zkus si dát od sociálních sítí nebo studijních skupin na chvíli odstup. I to je forma psychohygieny.
Představ si svůj život jako židličku. Aby byla taková židlička stabilní, potřebuje mít více nožiček jak dvě. Je úplně jedno, jak nožičky pojmenuješ. Může být nožička pro školu, partnera, kamarády, koníčky, práci, sport... ale důležité je, mít alespoň čtyři. Když totiž jedna z nožiček praskne a trošku se nalomí, jsou tu další tři, které tě unesou a podrží.
Spoustu studentů má během učení na maturitu i potom po nástupu na medicínu (nebo i jinou vysokou školu) pocit, že nemají čas na další nožičky a veškerou energii investují do té jediné, školní. Zanedbávají sebe, vzdají se svých koníčků, přestanou trávit čas se svými blízkými. V momentě, kdy se ve škole přestane dařit, nepovedou se přijímačky, maturita nebo jiná zkouška, školní nožička praskne a oni mají v tu chvíli pocit, že se jim všechno hroutí a nic jim nejde. A on to vlastně není jen pocit, ona je to realita. Všechno co mají, je totiž ta škola. A jak ti asi musí být, když do něčeho investuješ veškerou energii a je to k ničemu? Když nejdeš na rodinnou oslavu, zrušíš rande partnerovi, neodpočineš si kvůli učení a pak to stejně nevyjde?
Pěkně nanic.
Možná si teď říkáš, že pokud budeš svoji energii investovat do čtyřech nožiček místo do jedné, budou ty nožičky slabší. To může být samozřejmě pravda. Když budeš kromě učení i odpočívat, budeš se věnovat koníčkům a blízkým, možná nebudou tvoje výsledky ve škole vždy stoprocentní. Ale budeš ve větší psychické a duševní pohodě, takže z dlouhodobého hlediska můžou být tvoje výsledky i lepší a hlavně předejdeš syndromu vyhoření. Navíc, když se něco opravdu nepovede, nebudeš na to sám(a) a to, že se ti v jiných životních sférách bude dařit, ti extrémně pomůže.
Pokud si rád(a) děláš plány, nezapomeň si vytvořit i rezervu na dny, kdy ti to prostě nepůjde tak dobře. Takové dny jsou a budou. Může přijít nemoc, rodinná záležitost, neplánovaná akce, anebo se ti prostě jen nebude ten den kvalitně učit. Když budeš s takovými situacemi předem počítat, ušetří ti to nervy a pokud nic nečekaného nenastane, budeš mít alespoň více času na opakování. A předem se připrav na to, že i přes excelentní plán budeš mít většinou před zkouškou nebo testem pocit, že by se ti hodil ještě den navíc.
Mozek si potřebuje poměrně často odpočinout, aby mohl fungovat. Pauza není ztráta času, ale součást učení. Krátká procházka, protažení, káva s kamarádem, epizoda seriálu… pokud si odpočineš kvalitně, vrátíš se ke studiu soustředěnější.
Zkus si hlídat, jestli vědomě odpočíváš, nebo jen „scrolluješ“ s pocitem viny. Není nic horšího než ztratit cenný čas prokrastinací, kterou si ani neužiješ, protože budeš mít celou dobu špatné svědomí.
Je mi jasné, že na tuto radu už začínáš mít alergii, ale bez toho to zkrátka nejde. Nedostatek spánku a pravidelného jídla se na psychice podepisuje rychleji, než si často připouštíme. Nemusíš běhat maraton ani jíst dokonale „zdravě“. Stačí dostatečně spát, najíst se několikrát denně plnohodnotného jídla a občas se projít na čerstvém vzduchu. Tyhle „malé“ věci dělají velký rozdíl v tom, jak zvládáme stres.
Občas se ve stresovém období objevuje nechuť k jídlu, a nebo naopak velké chutě na sladké, či slané pochutiny. V případě že se jedná třeba jen o týden před zkouškou/ přijímačkami, je to v celku normální. Pokud se ale jedná o dlouhodobý stav, je potřeba to řešit a ne čekat, až to samo přejde.
Nejčastější příčina chutí na sladké je nedostatek energie a ono to dává smysl, tělo vyžaduje rychlý zdroj chybějící energii, a tím je právě cukr. Takže spíš než tláskat tabulku čokolády denně, zkus se zaměřit na nutričně plnohodnotné jídlo a dostatek spánku.
Na nechuť k jídlu není tak jednoduché řešení, ale měla bych pár tipů. Určitě dej přednost lehčím a lépe stravitelným jídlům, než třeba kachně se zelím, která ti bude v žaludku dlouho ležet. Nepoužívej tolik výrazné koření, které by mohlo vyvolat dráždění. Zkus tekutou stravu - husté polévky, smoothie z kefíru, ovoce a ovesných vloček, nebo ovocnou přesnídávku.
K tomuto bodu nemám univerzální návod, protože každému vyhovuje něco jiného, ale dám ti 3 a 3 tipy, co praktuji já. Z činností mě hezky zklidňuje horká sprcha, ležení na akupresurní podložce a dechové cvičení. Z doplňků stravy jsem si oblíbila hořčík (magnesium bisglycinát), ashwagandhu a meduňkový čaj.
V náročných dnech se snadno ztratí motivace. Zkus si občas připomenout, proč jsi se pro medicínu rozhodl(a). Co tě na ní láká? Komu chceš jednou pomáhat? Jaký život si představuješ? A zároveň si dovol i tu myšlenku, že přijímačky nejsou konec světa. Jsou důležité, ale nedefinují tvoji hodnotu jako člověka.
Nemusíš být silný/á pořád. Pokud máš pocit, že je toho na tebe moc, zkus se svěřit – kamarádovi, rodičům, spolužákovi, učiteli. Někdy už jen to, že to řekneš nahlas, přinese úlevu. A pokud cítíš dlouhodobou úzkost, vyčerpání nebo beznaděj, je naprosto v pořádku obrátit se na odbornou pomoc. Není to slabost. Je to zodpovědnost vůči sobě.
Odbornou pomoc nepotřebují jen lidé v krizi. Někdy ji potřebuješ prostě proto, že už jedeš dlouho „na rezervu“.
Zpozorni, pokud u sebe delší dobu (týdny, ne dny) pozoruješ například: neustálý pocit napětí, úzkosti nebo vnitřního neklidu, dlouhodobou únavu, problémy se spánkem, ztrátu motivace nebo radosti z věcí, které tě dřív bavily, pocity selhání, bezcennosti nebo silnou sebekritiku, časté tělesné obtíže bez jasné příčiny (bolesti hlavy, břicha, bušení srdce), pokud máš už dlouho nechuť jídlu, kvůli které hodně hubneš.
Obrátit se můžeš na praktického lékaře, psychologa, terapeuta, psychiatra, školního psychologa a nebo můžeš využít i krizovou linku.
Pokud se rozhodneš odbornou pomoc vyhledat, neznamená to, že jsi selhal(a). Znamená to, že bereš své zdraví vážně.
Pečovat o svou psychiku během přípravy není slabost ani zdržování – je to investice do úspěchu.
Držím ti palce, ať už jsi kdekoliv na své cestě. Ať už tě čekají přijímačky, zkouškové, nebo jen těžší období. Zvládnout se to dá – a nemusíš na to být sám/sama. 💙
.jpg)
