Free cookie consent management tool by TermsFeed Policy Generator Update cookies preferences

Jak se správně učit

Datum: 
9.1.2023

Cesta k výborným studijním výsledkům je těžká a plná odříkání. Univerzální recept na úspěch sice neexistuje, ale pro inspiraci se s vámi podělím o tom, jak zvládám zkouškové na medicíně a která pravidla se během příprav snažím dodržovat.

Úvod

Asi pro vás není žádným překvapením, že na medicíně se některé dny zkrátka musí prosedět na zadku u knížek, protože třeba tu anatomii do sebe jiným způsobem nedostanete. Některé předměty zkrátka nejsou tolik o logice jako o memorování. O to větší umění je pak u učení vydržet.

Ale není to jenom o zkouškách na vysoké. Pamatuju si moc dobře, že maturita pro mě byla větším stresem než většina zkoušek na medicíně a myslela jsem si, že si takové kvantum informací v životě nezapamatuju. Rozhodla jsem se tedy sepsat, jak se s návalem učiva vyrovnávám, co mi pomáhá a co jsou naopak moje zlozvyky, které mě od učení pravidelně rozptylují.

Měla jsem začít už včera

Kdy se začít učit na zkoušku? Samozřejmě by to ideálně mělo být co nejdřív. Průběžné učení vás zachrání před naprostým zoufalstvím pár dnů před zkouškou. Jenomže já se k tomu prostě nedokopu. A tak si alespoň před každou zkouškou řeknu datum, od kterého už se opravdu budu učit. Odhadnu počet dní, který na přípravu potřebuju a pak k němu přičtu ještě polovinu. Takže když si budu myslet, že mi bude na přípravu stačit deset dní, raději to rozšířím na patnáct, protože jsou také dny, kdy člověk není produktivní a musí si od práce odpočinout.

Plánovat, plánovat, plánovat

Udělat si důkladný rozvrh o tom, co se kdy budete učit, je skvělá věc, která vám dodá klid a jistotu, že všechno stihnete a nic nevynecháte. Ale přiznám se, že můžu jen závidět všem šikovným plánovačům, protože jsem na tohle trochu lajdák a učení si rozplánuji až když mi teče do bot. Avšak je opravdu příjemnější skončit den učení s tím, že jsem vše stihla a svou naplánovanou práci dokončila - což je ve světě nekonečného učení pocit k nezaplacení.

Úskalí plánování nastává v momentě, kdy se dostanete do skluzu. Místo dnešních deseti otázek jste stihli jen pět - to znamená, že zítra musíte stihnout dalších patnáct, abyste se skluzu zbavili, což vás vystresuje, až nakonec další den zvládnete jen sedm otázek a už se vám plán sype a s ním i vaše sebevědomí, že zkoušku zvládnete. Tohle je nebezpečný stav, který může signalizovat, že jste si ve svém plánu na sebe naložili příliš práce. Jenomže co dělat, když to jinak do zkoušky nestihnete? Hlavně to chce klid. Pokud během plánu nezvládnete některé otázky, nemusíte si je hned házet všechny na další den. Buďto si je rozložte mezi zbylé dny nebo se na ně prostě vykašlete. Zkouška se dá udělat, i když nejste naučeni na 100%, což taky ve většině případů nebudete. Pro mě je často psychicky nejtěžší začít se učit, i když vím, že to do zkoušky nestihnu projet všechno. Je třeba si uvědomit, že s každou naučenou otázkou zvyšuju pravděpodobnost úspěchu. V praxi se vám pak stane mnohokrát, že vás nakonec nezachrání dokonalá příprava, ale spíš “šťastná ruka” při tahání otázek.

Učit se v kuse nebo s přestávkami?

Poslední dobou je populární tzv. pomodoro technika učení, která spočívá v tom, že se budu dvacet minut v kuse učit, poté si dám pět minut pauzu, pak zas dvacet minut učení a tak pořád dokola. (Je možné dělat i jiné poměry - např. 30 minut/10 minut atd.) Obhájci této metody říkají, že si mozek během pauz odpočine a pak pracuje během dvacetiminutovek mnohem efektivněji, než kdybyste jeli nonstop. Zní to rozumně a určitě to bude vyhovovat spoustě lidem, vezmeme-li v potaz, jak populární pomodoro dneska je.

Co mně na této technice vadí, je, že mi brání ponořit se víc do tématu, jelikož mě od něj budou pauzy neustále odvádět. A pak, i když to zní, že je jednodušší pracovat s pauzami než bez, pro mě je opak pravdou. Potřebovala bych velkou vůli, abych se po každé pauze vracela zpět k učení. Už se vidím, jak během pětiminutové pauzy vlezu na youtube a na další minimálně půlhodinku se k učení nevrátím.

Moje metoda tedy spočívá v tom, že se dlouho učím v kuse až do chvíle, kdy cítím, že už se mi motají pojmy a další čtení mi nic nepřináší, protože každou větu musím číst nadvakrát, abych ji pochopila. V tuhle chvíli jsem si jistá, že je čas na pauzu.

Pauza stejně důležitá jako učení

To, co budu dělat o pauze, může silně ovlivnit efektivitu mého budoucího učení, proto je také důležité zaměřit se na to, jakým způsobem přestávku využít. Nejideálnější by bylo nestrávit pauzu na mobilu ani u žádné jiné obrazovky. Udělejte si teplý nápoj, popovídejte si s někým z rodiny, běžte na chvilku ven - třeba jen obejít barák, nebo si párkrát zadřepujte pro obnovení cirkulace. Rozhodně není na škodu si prostě sednout na gauč a koukat do blba. Během tiché chvilky si odpočinete nejlépe a dáte tak mozku prostor pro uložení nových informací.

Mé zlozvyky

I když už jsem čtyři roky na vysoké a učitelé nám slibovali, že po prváku už budeme vědět, jak se správně učit, pořád dělám hodně přešlapů, kterých bych se chtěla zbavit.

O jednom nebezpečí už jsem se zmínila - je to internetové rozptýlení, kdy se člověk během pauzy zamotá do sociálních sítí, pustí si seriál, nebo jen projíždí nekonečné příspěvky na zdi. Snažím se to nedělat, ale když už se to stane, je důležité dát si aspoň limit : tři epizody a dost! Dvacet minut na FB a odhlásit!

Nebuďte na sebe příliš krutí, dopřejte si na internetu nějakou zábavu, ale mějte dopředu nastavené limity zpečetěné budíkem, který vás z prokrastinace vytrhne.

Další blbost, kterou dělám, je, že si čtu učebnici a nedělám si z ní výpisky, protože jsem v tu chvilku moc líná si k tomu otevřít sešit. Obecně, když už se k učení dokopete, snažte se to dělat co nejefektivněji, abyste si z těch proseděných hodin odnesli co nejvíce. I když vím, že se zápisky si toho pamatuju třikrát tolik, vzít si knížku na gauč a jen si listovat je o tolik jednodušší, že to někdy zkrátka zvítězí.

I když se jeden den vzorně učím, další den si z toho častokrát nic nezopakuju, buďto není čas a nebo tu látku ze včera už nechci ani vidět. Nicméně je velká škoda, když si člověk neurčí nějaký čas pouze pro opakování. Pomůže vám to se v látce lépe zorientovat, vytvářet si spojitosti a ubezpečit se, že vám z předešlého učení v hlavě něco utkvělo.

A nakonec, když neodvedu některý den dobrou práci, jsem na sebe naštvaná a pak si odpírám oblíbené činnosti, jen abych vše dohnala. Ubírám si hodiny spánku a jsem podrážděná, což je zbytečné, protože takhle svou chybu nezměním. Každý den je nový start, takže je dobré se každé ráno budit s tím, že dneska mi to půjde bez ohledu na včerejší výsledky.

Závěr

Buďte na sebe hodní, i když něco nevyjde, a odměňujte se nejen za výsledky, ale hlavně za snahu!

Přeju hodně štěstí s učením na maturitu a přijímačky!

Chceš zjistit více informací o studiu na lékařských fakultách? Registruj se na náš webinář.
Zdroje:
Pexels.com